V matrikách i jiných pramenech se občas objeví povolání, které zní na první pohled moderně („lékař“), ale ve skutečnosti pod ním v 17.–19. století mohlo být schované něco mnohem jednoduššího. V těchto dobách bývají lidé označováni výrazy jako chirurgus nebo felčar.

V tomhle článku vás chci seznámit s jedním z mých felčarských rodů, u něhož se objevily právě takové „lékařské role“. Zároveň to beru jako malého průvodce terminologií: co jednotlivé tituly a povolání nejčastěji znamenají, kde je hledat v pramenech a na co si dát pozor při interpretaci.

Narazili jste v matrice na nejasné povolání (felčar, chirurgus, lazebník…)? Pošlete mi ukázku zápisu přes kontakt a mrknu na možný výklad i další směr bádání.

Obecný úvod: kdo se v 17.–19. století staral o zdraví

Zdravotní péče v raném novověku byla směsí „učené medicíny“, řemeslné praxe a lidových postupů. V pramenech se často neodráží to, kdo byl nejlepší odborník, ale to, kdo byl v dosahu, kdo měl povolení vykonávat určitou činnost, nebo kdo měl v místě důvěru. Tak jako se původně kovářský rod praktikující "trhání zubů" mohl stát rodem s lékařským zaměřením. :-)

Typicky se setkáte s několika vrstvami:

• Učený lékař (medicus): člověk s univerzitním vzděláním (ne vždy přímo v místě), často spojený s městem, šlechtickým dvorem nebo úřadem. V pramenech se může objevovat i titulace doctor medicinae.
• Chirurg / ranhojič (chirurgus): praktická složka medicíny – ošetřování ran, zlomenin, vředů, pouštění žilou, někdy i „menší operace“. Často šlo o řemeslo se zkouškami a městskou regulací.
• Felčar: v českém prostředí se pojem používá různě; v matrikách a lokálních textech se může týkat zejména praktika „nižšího stupně“, někdy s vazbou na vojenské prostředí nebo na službu u vrchnosti. Vždy je potřeba ověřit kontext v místě a době.
• Lazebník / holič (barbier): v některých obdobích a místech se medicínská praxe překrývala s holičstvím a lázeňstvím. V pramenech může být osoba uvedena jako lazebník, ale vykonávat i úkony, které bychom dnes řadili k „chirurgii“.
• Porodní bába (obstetrix): důležitá postava zejména u porodů; v matrikách bývá méně často, ale v jiných pramenech (městské knihy, zkoušky, přísahy) může být zachycena výrazněji.

Rozdíl mezi „lékařem“ a „chirurgem“ tehdy nebyl jen akademický, ale šlo o jiný typ práce, vzdělání, často i jinou společenskou prestiž. A při bádání je tohle rozlišení užitečné, protože napoví, jaké další prameny má smysl hledat (např. městské knihy, cechovní prameny nebo vrchnostenské záznamy).

Jak se tohle povolání pozná v pramenech

Nejčastěji narazíte na zdravotnické role takto:

• v matrikách u sňatků a křtů (povolání ženicha/otce; někdy i u svědků a kmotrů),
• v zápisech o úmrtí (někdy s důrazem na „poctivé“ postavení),
• v městském prostředí v cechovních a městských knihách,
• u vrchnosti v úředních soupisech služebníků a personálu,
• u vojenských osob ve vojenských seznamech (pokud je kontext vojenský).

Praktická poznámka: u zdravotnických profesí se často vyplatí sledovat i to, kdo byl kmotr/svědek. Pokud se opakují osoby z „městského“ nebo „úřednického“ prostředí, může to být silná indicie, že nejde o náhodnou titulaci, ale o stabilní roli v obci.

Terminologie (rychlá orientace v zápisech)

Níže jsou stručné významy, u nichž vždy rozhoduje kontext (farnost, období, jazyk zápisu).

• medicus – lékař (často „učený“, někdy přímo univerzitní)
• doctor medicinae / Dr. med. – lékař s doktorským titulem (u starších zápisů může být titulace zkrácená nebo proměnlivá)
• chirurgus – chirurg / ranhojič (praktická medicína, ošetřování ran a úrazů)
• chirurgus civitatis – městský chirurg (může značit oficiální funkci)
• barbier – holič (v některých dobách a místech i „barber-chirurg“, tedy propojení holičství a ranhojičství)
• balneator – lazebník (lázně; někdy i zdravotnické úkony)
• ranhojič – český ekvivalent pro praktickou chirurgii/ranhojičství (v matrikách podle regionu a období)
• felčar – označení, které může pokrývat více typů praxe; doporučuji ověřit opakováním v zápisech a hledat paralelní prameny (město/vojsko/vrchnost)
• pharmacopola / apothecarius – lékárník

Na co si dát pozor při výkladu

• Jazyk zápisu: latina/němčina/čeština se může míchat a jeden člověk může být jednou zapsán jako chirurgus, jindy jen jako „měšťan“ nebo „soused“.
• Titulace vs. povolání: někdy jde o skutečné povolání, jindy o čestné označení nebo místní zvyklost.
• Stejné slovo, jiný význam: význam se mění v čase i regionálně; proto je dobré sledovat více zápisů jedné osoby (křty dětí, sňatek, úmrtí) a porovnat svědky/kmotry.

Pokud chcete posunout výzkum o kus dál (nejen vyložit slovo), mrkněte na moje služby nebo rovnou na balíčky.

---

Perličky z mého rodokmenu

Nejvíce nápomocným zdrojem nejen pro rod Proboštů níže, ale i pro mnohé smidarské rody, je kniha od p. Václava Šráma, smidarského kněze a historika pocházejícího z České Skalice, vydaná roku 1904 pod názvem "Paměti městečka Smidar nad Cidlinou" (dále jen Paměti). Kniha mi po jejím objevení výrazně pomohla s rozšířením mnoha rodů.

Rod jménem Probošt

Stopy vedoucí z Třebechovic

Pravděpodobně nejstarším předkem rodu Proboštů ve 13. generaci je švec Václav Probošt (cca *1601) z Třebechovic. Ačkoli vzhledem k dohledané době nemám žádný přímý důkaz, tak zde si dovolím teorii níže označit za velmi pravděpodobnou.

Jakými argumenty stavím tuto hypotézu?

• Václav (cca *1601) i Jakub (cca *1626) jsou řemeslníky
• kmotrem u Jakubova prvorozeného syna je smidarský obroční původem z Třebechovic
• ve Smidarech jsem našel svatbu Jana Probošta (cca *1639) z Třebechovic, tedy půjde o bratra Jakubova
• smidarské i opočenské panství v té době patřilo rodu Collorédo (zároveň i jinde v rodokmenu mám původ předků ve Smidarech třeba z Opočna)
• dle Soupisu poddaných dle víry z roku 1651 pro oblast HK a NB nebyl jiný Probošt
• dle Berní ruly 1654 byl jiný Probošt jen někde na Plzeňsku a Touškovsku

Další z perliček čerpaných z Pamětí je zaznamenána následující: Bratři Tobiáš a Jan Menčíkovi spáchali roku 1673 krádež ve skřivanském zámku a měli býti popraveni. Avšak za oba se tři "rukojmí" zavázali a mezi nimi byl právě Jan Probošt, bratr Jakuba.

Vzhledem k výše uvedenému považuji tuto hypotézu za dostatečně podloženou. Pro plné ujištění by bylo potřeba v archivu projít smidarské a třebechovické gruntovní knihy, zda tam najdu nějaký důkaz.

Doložení předků ve Smidarech

Dále je nejstarším spolehlivě doloženým předkem linie Proboštů Jakub (cca *1626), soused smidarský a kovář, dle soupisu lidu poddaného roku 1665. Narození jeho potomků vychází do období počátků smidarských matrik, a tak je prvním evidovaným potomkem až v jeho 42 letech syn Jan (*1668), kterému byl za kmotra Pan Jan Ignác Kučera coby obroční písař a Frydrych Martini, který byl písařem pana purkrabího (tím byl do roku 1668 Adam Teyml).

Dle Pamětí byl Pan Jan Ignác Kučera z Třebechovic smidarským obročním od roku 1668, následně mezi lety 1690 až 1693 purkrabím a následně hejtmanem, kterým je zmiňován ještě roku 1700. Frydrych Martini byl později taktéž obročním a po Janu Šálovi mezi lety 1680 až 1690 důchodním. Dle popisu p. Šráma "Poněvadž Koloredové na Smidařích nesídleli, ano i zřídka sem dojížděli, byli úředníci vlastně vrchností a požívali u poddaných veliké, někdy ovšem nucené vážnosti".

Frydrych Martini se jako obroční písař vyskytoval mezi kmotry i u dalších potomků Jakuba, včetně mého předka Matěje (*1675). Ten se roku 1697 žení s Marií vdovou Jelínkovou a rozenou Serafínovou. U svatby byla mezi svědky Helena, dcera (zde již) urozeného Pana Frydrycha Martiniho toho času důchodního smidarského.

Matěj měl jen tři potomky:

• Kateřina (*1700) - kmotři: Paní Kateřina dcera po neb. Panu Karlovi Šrajberovi měšťanovi města Nymburka, Kateřina dcera Václava Janského z Loučné Hory, Pan Jan syn urozeného Pana Jana Ignáce Kučery hejtmana smidarského a Jiřík Černý stárek mlýna medříčského
• Jan Adam (*1701) - kmotři: Adam Šubrt mlynář podhradní ze Smidar, Václav Jánský z Loučné Hory, Tomáš Michl z Chotělic, Paní Kateřina dcera po neb. Panu Karlovi Šrajberovi města Nymburka, Kateřina dcera Jana Říbka mlynáře medříčského ze Smidar
• Václav Sylvestr (*1707) - kmotři: Adam Šubrt mlynář červenský, Václav Planeš, Václav Jánský z Loučné Hory, Paní Kateřina Pana Jana Patočky sládka smidarského, Kateřina manž. Jana Říbka mlynáře medříčského

Matěj zemřel v necelých 44 letech jakožto zasloužilý muzikant, soused smidarský a býval konšelem městské rady smidarské.

Jan Adam (*1701) se ženil roku 1725 s Alžbětou roz. Svěcenou a za svědky jim byla třeba Panna Mařenka, dcera Pana Jindřicha Kohouta, tehdejšího purkrabího smidarského. Ti již měli 8 dětí, z nichž tři zemřeli v dětství. V matričních záznamech je označován jako Pán od roku 1735 (při narození syna Jana). Mezi kmotry dětí byli například:

• písař Pana purkrabího
• Antonín Malecz kancelářský z Dymokur
• Paní Marie Anna Pana Floriana Purmova manželka
• Pan Jindřich Hrubeš (vícekrát)
• Urozený Pan František Šubrt toho času purkrabí panství smidarského (vícekrát)
• Daniel Havelka sládek
• Paní Barbora manželka Pana Václava Přenosila na ten čas obročního smidarského (vícekrát)

Jan Adam taktéž umírá v nízkém věku pouhých 39 let.

Prvním felčarským pokračovatelem rodu je František Pavel (*1733), který si vzal za ženu Dorotu rozenou Tylovou. František se ve 34 letech stává sousedem smidarským a k tomuto aktu je v Pamětech velmi zajímavý příspěvek níže.

František Probošt, felčar zdejší, žádal v říjnu 1767 u ouřadu purkmistrského, „aby práva městského použiti mohl“ a byl také za souseda přijat. Probošt provozoval tu praxi lékařskou neprávě, neb neměl předepsaných zkoušek, a proto mu byly jeho felčarské instrumenty na baňky, zuby a žíly, všeho 4 kusy panem starším cechmistrem města Nového Bydžova odňaty a zapečetěny. Avšak 20. dubna 1768 předstoupil Probošt před ouřad purkmistrský s attestátem „pod datum 20. januarii 1768, který ze slavného města Prahy po svém učiněném examen a složeném juranientu v Karolíně obdržel.“ Poněvadž tedy „za felčara aprobírovaný jest, ty odňaté instrumenty zase nazpátek se mu odvádějí a on je к rukoum svým přijímá a bere“. — Téhož roku dne 28. dubna prodal úřad městský s vědomím celé obce felčaru Proboštovi kousek místa pro „pocíň“ k jeho domku, který právě přestavoval, kterýžto kousek místa a přistavenou počíňku smluvil za 4 kopy míš. neb 4 zl. 40 kr. a roční ourok 4 kr. do důchodu obecního.

Jak z příspěvku vidíme, zdravotnická atestace v 18. století trvala velmi krátce – přibližně od listopadu 1767 do ledna 1768.

František se oženil až ve svých 32 letech s Dorotou, vdovou po Janu Zubatém a rozenou Tyllovou, a od narození prvního syna roku 1771 je popisován v matrikách jako „Chirurgus Smidarensis“ a později již česky felčar, lazebník či bradýř. Kromě felčarské profese byl také soused smidarský. Mezi kmotry jejich dětí se objevují:

• Jan Havelka primátor (vícekrát)
• Václav Kumpert mlynář (vícekrát)
• Marie Houžvičková pekařka ze Smidar

Jakožto vykonavatel odborné profese měl navíc i několik nemalých zemědělských pozemků dle zápisů v Pamětech. Na měšťanské poměry celkem dost půdy.

Majetek - dům č. 18, zahrádka 282 čtver. stop, role u Sv. Jana 1194 č.s., u cihelny 1114 č.s., v šesterých 1 jitro 354 č.s. ~ v dnešních mírách měli pozemky dohromady kolem 15 400 m².

František zemřel roku 1805 ve svých 72 letech.

Dalším pokračovatelem lékařského povolání je prvorozený Václav Prokop (*1771), který se stává sousedem již ve svých 23 letech roku 1794 dle Pamětí. Oproti svému otci se žení ve 23 letech s Kateřinou Rosalií roz. Laloučkovou v jejích pouhých 16 letech v únoru 1795. Důvodem takto časné svatby bylo jistě její těhotenství, kdy se jim narodila koncem srpna téhož roku dcera Kateřina Marie, která byla mým přímým předkem.

Mezi kmotry jejich dětí se střídali různí sousedé:

• purkmistr Josef Zubatý nebo jeho manželka (vícekrát)
• mlynář podhradní František Havelka nebo jeho manželka (příjmení kmotrů se vyskytuje i u předchozí generace – vícekrát)
• sládek Anton Rus nebo sládková Marie Rusová (vícekrát)
• mlynář medříčský František Kumpert nebo jeho manželka (příjmení kmotrů se vyskytuje i u předchozí generace – vícekrát)
• svobodná dcera Marie Václava Radimského mlynáře (vícekrát)
• nájemce dvoru červenského Antonín Kobrč (po roce 1824 mlynář medříčský) a jeho manželka Thekla

Václav byl od roku 1811 součástí magistrátu městečka Smidar:

• 1811 až 1816: první obecní starší
• 1817 až 1822: městský radní
• 1823 až 1828: první obecní starší
• 1829 až 1841: městský radní (jen krátce na 6 měsíců roku 1835 do voleb zastával funkci purkmistra poté, co purkmistr Honzák se funkce vzdal)

Obecní starší té doby zjednodušeně řečeno figurovali coby poradní a kontrolní orgán městské rady.

Roku 1818 zlicitoval Václav opatřování obecního býka na tři roky za roční plat 9 zlatých a 51 krejcarů od obce.

Roku 1821 si Václav zajistil další příjem. Obec zajišťovala „prkna na budování stánků kramářům“ a v průběhu doby někteří sousedé tato prkna zajišťovali, čímž si zajišťovali další příjem. Václav se toho roku zavázal, že prkna na jarmarky v počtu minimálně 120 kusů na svůj náklad zajistí, a za to bude po 20 let vybírat poplatek, z něhož do městského důchodu bude ročně platit 2 zlaté. S podmínkou, že žádný soused nesmí „kramářům neb židům“ svá prkna za plat půjčovat. Jedině kdyby jich měl Václav nedostatek.

Roku 1825 byla noc 17. dubna katastrofou pro Smidary, kdy vypukl požár, který spolkl na 48 domů, celou střechu kostela, kde způsobil roztavení zvonů, faru, vrchnostenský dům, zámek, špýchar se zásobami obilí a 43 kusů hovězího dobytka. Oheň si toho dne vyžádal jednu oběť, což vzhledem k tomu, že vypukl v noci, je s podivem. Mezi požárem postiženými byl právě i Václav, který přišel o dům.

Ještě v září 1825 byly nové zvony v kostele vytaženy a na větším z nich je Václav psán jakožto jeden z radních. Popis události z Pamětí včetně textu v latině a překladu do češtiny na obrázcích níže.

Roku 1830 se Václav ujal vybírání milodarů na ulití nového zvonu umíráčku pro smidarský kostel. Dožil se úctyhodného věku 92 let.

Po Václavovi se ujal lékařské praxe v obci jeho syn, který „sázel baňky a pouštěl žilou“, avšak Paměti neuvádějí, který z nich to byl.

Další možné cesty výzkumu

S nálezem vazby na Třebechovice pod Orebem se nabízí možnost dohledání důkazních vazeb nejstaršího Václava na spoluautora třebechovického betlému, rodáka Josefa Probošta. Vzhledem k nevšednosti příjmení je šance veliká.

Závěr

Příběh smidarských Proboštů mi znovu připomněl, že „zdravotnická“ povolání v matrikách nejsou jen hezká nálepka u jména. Když se u člověka objeví chirurgus nebo „felčar“, často to znamená vazbu na město, cech, vrchnostenské úředníky nebo specifickou službu a tím i šanci dohledat prameny, které by vás u běžného člověka vůbec nenapadly. Příběh smidarských Proboštů mi znovu připomněl, že „zdravotnická“ povolání v matrikách nejsou jen hezkou nálepkou u jména. Když se u člověka objeví chirurgus nebo „felčar“, často to znamená vazbu na město, cech, vrchnostenské úředníky nebo specifickou službu a tím i šanci dohledat prameny, které by vás u běžného člověka vůbec nenapadly.

Pokud si z článku chcete odnést jednu praktickou věc, pak tohle: vždycky si hlídejte kontext. Stejné slovo může v jiné farnosti a o pár desetiletí později znamenat něco jiného. A když vám do toho začnou „mluvit“ kmotři, svědci a městské funkce, je to často ten nejlepší kompas.

V dalších krocích se nabízí jednak ověřit nejstarší vazby Proboštů mimo Smidary (Třebechovice, gruntovní knihy), a jednak dohledat, který ze synů Václava Prokopa pokračoval v praxi.

Chcete další podobné perličky? Projděte si kategorii Perličky.

„U některých povolání je největší perlička to, že vás vytáhnou mimo matriky a ponoří do reálií dané doby.“