Úvodem

Ovčácká a pastevecká povolání si v průběhu století minulých prošla překvapivým vývojem a často se stávají rébusem pro genealogii. Ovčáci (ať už vrchnostenští nebo obecní) se totiž často stěhovali za prací: pár let mohli být u ovčína na jednom panství, další rok klidně v jiném panství. Ve starších matrikách se navíc jejich pozice mohla zapisovat a někdy bohužel bez příjmení. O to víc je pak potřeba si nastudovat nejen dobové reálie a názvosloví, ale i lokální historii.

V počátcích novověku (zejména v 17. a 18. století) byl chov ovcí pro vrchnost významným zdrojem příjmů zejména kvůli vlně. S většími stády rostla potřeba zkušených lidí, kteří ovládali nejen pastvu, ale i organizaci práce v ovčíně a péči o zvířata. A právě to se pak odráží v matričních zápisech: jednou je předek „mistr polní“, jindy „pacholek“, „ovčák“, „pastýř“. Bez kontextu se snadno stane, že dojde k omylu při hledání takových předků.

Proto v tomhle článku shrnu, jak byli ovčáci společensky vnímáni, co se v jejich vnímání změnilo „reformami“, a také jejich hierarchii. Nakonec přidám i pár praktických poznámek, jak tyto předky dohledávat v matrikách.

Sociální postavení

Ovčáci byli zvláštní profesní skupinou: na jednu stranu nezbytní odborníci, na druhou stranu lidé „mimo běžnou vesnickou strukturu“. Často bydleli přímo u ovčína, byli placeni naturálně i podílem na výnosech, a jejich každodenní práce se odehrávala mezi vrchností a vesnicí.

Před reformou

Ještě v 17. století (a místy i déle) se na ovčáky pohlíželo jako na „snížené“ rody. Zůstávali tak na okraji společnosti. Souviselo to s více věcmi:

  • Museli se vyznat v léčení zvířat a lidé té doby věřili pověrám nebo docházelo i k nařčení z čarování.
  • Pracovali s mrtvými zvířaty, stahovali je z kůže.

Praktický dopad býval velmi konkrétní: omezený přístup potomků k učení řemeslům a menší ochota ostatních se s ovčáky příbuzensky propojovat.

Z genealogického pohledu to může znamenat složitější hledání, protože jejich rodiny se v matrikách objevují přerušovaně podle toho, kde zrovna sloužili. A pokud nenajdete stopu, kde hledat, nebo selžou níže popsané postupy, tak nezbyde než bádání odložit. Může se třeba stát, že při bádání jiného rodu náhodou na "svého" ovčáka narazíte úplně někde jinde.

Po reformě

Zlom přinesla nařízení z počátku 18. století, která (postupně a různě podle regionu) snižovala společenské stigma ovčáků a jejich rodin a posilovala formální postavení profese.

V praxi to přispělo k tomu, že se ovčáci v matrikách více objevují s příjmeními.

Mimo to si často chodili navzájem za kmotry a svědky, a sňatky uzavírali občas „v rámci řemesla“. Pro rodopisce je to důležité znamení – kmotrovství a svědci někdy napoví, odkud předek přišel nebo na kterém ovčíně působil.

Varianty, druhy a úrovně povolání

V matrikách i jinde se může objevit celá řada označení tohoto povolání. Někdy jsou česky, jindy německy i v jinak česky psaném záznamu, většinou v několika pravopisných variantách podle faráře. Níže je orientační „hierarchie“ a slovníček.

  • Vrchnostenský vs. obecní

    • Vrchnostenský ovčák pracoval v ovčíně patřícím panství (často u dvora nebo samostatně).
    • Obecní pastýř/ovčák obvykle pásl menší stáda pro více hospodářů v jedné obci.

  • Mistr polní (často též „mistr ovčák“, v němčině typicky Schafmeister; v zápisech se lze setkat i s tvarem Schaafmeister)

    • Nejvyšší funkce: odpovědnost za chod ovčína, organizaci prací, výnosy a zdraví stáda.
    • S vrchností mívával smlouvy a často řídil i najímání čeledi.

  • Mistrův pacholek / zástupce (např. Meisterknecht aj.)

    • Zkušenější pomocník, který mohl zastupovat mistra a měl přidělené dílčí odpovědnosti.

  • Pacholek

    • Funkce podle toho, o kterou část stáda pečovali (např. jehňata, skopci apod.).

  • Pohůnek (nejnižší pozice)

    • Mladší pomocník (mnohdy již kolem 12 let), který se učil, pomáhal se vším a typicky „poháněl“ stádo na pastvě.

Poznámka: Názvy se mohou prolínat a někdy je zápis nepřesný nebo u jednotlivých potomků se mění "nahoru dolů" v rámci hierarchie. U jednoho faráře může být „ovčák“ obecný termín pro kohokoli z ovčína, u jiného je naopak pečlivě rozlišeno, kdo byl mistr a kdo pacholek.

Jak hledat původ ovčáka

Když nenajdeme stopu v aktuální farnosti ani v těch sousedních, tak přichází na řadu složitější bádání a zjednodušený postup je následující:

  • projít matriky všech farností na panství,
  • zjistit vlastníka panství a jaká další panství vlastnil
  • zkusit soupisy poddaných, kde může být uveden ovčín a funkce,
  • ujistit se, zda byl ovčák poddaný, „cizopanský“, nebo svobodný

Došli jste do slepé uličky a potřebovali byste pomoct? Neváhejte se ozvat (KONTAKT) a rád vám pomohu.

Moji předci

Tuhle kapitolu chci pojmout jako praktickou část, kde kromě jmen a pozic sepíšu i zajímavější kmotry s jejich pozicemi, pokud budou známé.

Rod Zapadlo

Rod Zapadlů byl mým prvním rodem, kde jsem se s tímto povoláním setkal a kdy jsem se začal víc zajímat o jeho podstatu a různé z pohledu reálií doby před a po výše zmíněných reformách.

Příběh rodu začíná kolem roku 1601 v tehdy samostatné obci Libonice (dne součást města Hořice) s Jiřím Zapadlem, který byl zdejším hospodářem (dle Soupisu poddaných podle víry z roku 1651) ve věku kolem 50 let. Jeho syn Václav (* před 1648) je prvním rodu s označením jako "ovčák", "pastýř polní" a "mistr při ovčíně třebnouševským".

Mimo povolání je Václav zajímavý dalším faktem a to tím, že je společným předkem ve 12. generaci (z mého pohledu) obou mých rodičů.

Někdy před rokem 1668 se žení s Dorotou a mají následující potomky (za jejich jmény kmotři, kteří stojí za zmínku):

  • Václav (můj předek - před 1668)
  • Kateřina (*1668) - Pavel Veselý (mistr při ovčíně jeřickém)
  • Rozina (*1670) - Pavel Veselý (mistr při ovčíně jeřickém)
  • Jan (*1673) - Pavel Veselý (mistr při ovčíně jeřickém)
  • Marie (*1675) - Jiří Hladík (šafář dvora milovického)
  • Tobiáš (*1678)
  • Anna (*1681) - Anna (vdova po Tobiášovi Šafránkovi krčmáři třebnouševským) a Jan Svatoň (rychtář a krčmář z Milovic)

Další generací na řemeslo navazuje tedy opět Václav, který z ovčáckého čeledína na Chlumu vypracoval taktéž na mistra ovčáckého (v Milovicích). Roku 1687 si vzal za ženu Marii rozenou Třískovou, dceru hořického měšťana. Ti spolu měli následující potomky:

  • Jan (*1687)
  • časová mezera, kdy pravděpodobně sloužil mimo hořickou farnost a následně se přesouvá do Milovic
  • Alžběta (*1695) - Lydmila (manž. Jiříka Koníčka šafáře dvora milovického)
  • Dorota (*1697) - Jiří Koníček (šafář milovický)
  • Dorota (*1698)
  • Tobiáš (*1700) - Lydmila (manž. Jiříka Koníčka šafáře dvora milovického)
  • Matěj (*1702) - Lydmila (manž. Jiříka Koníčka šafáře dvora milovického)
  • Lydmila (*1704) - Lydmila (manž. Jiříka Koníčka šafáře dvora milovického)
  • stěhování z Milovic do Hořic
  • Václav (*1706) - Václav Pátek (obroční z Holovous) a Anna (dcera Pana Daniela Balthazara primátora Dvora Králové, primátorem byl mezi lety 1701-1710)

Prvorozený Jan (*1687) se taktéž drží řemesla a mistrem ovčáckým byl již při své svatbě roku 1713 s Marií z Třebnouševse. Bohužel si farář nepoznamenal, čí byla dcerou, a dodatečně nepoznamenal a ponechal jen "N:" jako "neznámo". Jan s Marií spolu měli jen 4 děti.

  • Anna (*1716)
  • Kateřina (*1719)
  • Jan (*1723)
  • Václav (*1726)

Jelikož Anna je dalším z mých přímých předků, tím tento ovčácký rod v přímé linii končí.

Rody Barše a Tůma

V celém rodokmenu jde o jediné spojení dvou ovčáckých rodů. Jen je škoda, že toto spojení vychází ze svatby z roku 1673, tedy prakticky z počátků matrik. Adam Barše, syn Václava z Rovně, se coby polní mistr oženil s Kateřinou, rozenou Tůmovou. Kateřina byla dcerou Šimona Tůmy, taktéž mistra polního z nedalekého ovčína v Semtinách.

Mapa lokalit (Barše / Tůma)

Jednotlivci

Mezi předky mám i dva jednotlivce, kteří se ovčáctvím nebo pastevectvím zabývali a jejich předci ani potomci již nikoliv.

František Florián Mencl (*1786)

Narodil se v Běluni u Hořiček (okr. Náchod) do rodiny tkalce a bývalého zahradníka Jana Floriána Donáta Mencla jako jeho prvorozený syn. Oženil se až ve svých 28 letech ve Chvalkovicích, kde pracoval právě jako vrchnostenský ovčák. Později se přestěhoval na Nechanicko nejprve do Lubna, pak do Starých Nechanic, kde pracoval jako poklasný, a nakonec do Janatova, kde v pouhých 38 letech umírá na "horkou nemoc".

Drahorád Václav (*1816)

Václav původem z Dymokur se přiženil do Chotělic a pracoval zde na tehdejším panském dvoře Náchod. O zdejším dvoře Náchod není na webu příliš mnoho informací, ale stál na západní straně Chotělic na kopci, pod kterým byl mlýn, který dodnes stojí. Z bývalého dvora zřejmě již moc nezůstalo, kromě některých hospodářských budov a jedné budovy, resp. její obvodové zdi (vyznačena na screenshotu).

Zbytky panského dvora Náchod v Chotělicích (vyznačeno)

Závěr

Ovčáci a pastevci jsou pro rodopis nevděčnou kapitolou a snadno se stanou záhadou kvůli neznámému původu. Tato povolání přinášejí silné profesní vazby (kmotrovství/svědci) nejen mezi jinými ovčáky, ale třeba i s mlynáři, kteří byli často za kmotry různým sníženým rodům, ale i spoustu slepých uliček způsobených přesuny. Když ale člověk pochopí základní názvosloví a to, jak fungoval ovčín a služební postup, začne dávat smysl i to, proč se předek v matrikách objevuje jednou tady a jindy jinde.

Chcete další podobné perličky? Projděte si kategorii Perličky.